Studijní zaměření: Hra na akordeon
Akordeon je dechový, vícehlasý hudební nástroj, u něhož jsou zdrojem zvuku většinou kovové jazýčky, rozechvívané proudem vzduchu. Ten je získáván pohybem měchu. Akordeon má diskantovou (melodickou) část a basovou část, obě části  jsou spojené měchem. Diskantová část se ovládá pravou rukou, část basová se ovládá rukou levou. Součástí diskantové a basové části jsou rejstříky, které mění zvuk tónů. První akordeony začal v roce 1822 stavět Friedrich Buschmann v Berlíně. Své nástroje označoval jménem Handäoline. Patent na nástroj s názvem akordeon získal v roce 1829 vídeňský nástrojář Cyrill Demian.  Akordeon je nástroj, který má uplatnění napříč různými žánry: oblíbený je v hudbě lidové (Irsko, Skotsko, Wales, Bretaň, španělské regiony Galicie s Asturií a ostrov Man, kde se dochovala tzv. keltská hudba. Dále alpské země, Rumunsko, Francie. Hojně využívaný je akordeon v romské hudbě (např. současná kapela Bachtale apsa s rómským akordeonistou Máriem Bihárim). Své místo má v jazzové hudbě (Johnny Meijer, Clifton Chenier, ze současných hráčů Richard Galliano, z českých Bohumil Bláha ad.), folkové hudbě (současní čeští písničkáři Radůza, Václav Koubek, Krystýna Skalická ad.), i vážné hudbě (pro akordeon psal Bohuslav Martinů, E. F. Burian, Václav Trojan, Jindřich Feld, Jaromír Bažant, Jiří Matys a mnozí další).


Odkaz na ŠVP